Vermikompostování: co to je a jak s ním začít?

Vermikompostování dává šanci zužitkovat zbytky z kuchyně i těm, kteří nemohou kompostovat na zahradě. Přináší hned několik benefitů – vyrobíte si kvalitní organické hnojivo, žížalí extrakt a bonusem bude ochočení vlastního stáda žížal. Čtěte dál, pokud se chcete dozvědět, co potřebujete do základů při vermikompostování a na co si dát pozor, aby vás neodradil zápach či mušky.

Co je to vermikompostování?

Termínem vermikompostování označujeme takový proces kompostování, při kterém se používají živé žížaly, aby pomohly rychleji a efektivněji rozložit organický odpad. Tím se vermikompostování liší od klasického kompostování, při kterém na rozkladu organického materiálu pracují pouze bakterie a houby. Výsledkem celého procesu je vysoce kvalitní kompost bohatý na živiny a také proslulý žížalí čaj.

Výhody vermikompostování

• Vytváří kvalitnější kompost než běžné kompostéry – vermikompost obsahuje živé mikroorganismy a enzymy, které přirozeně zlepšují stav půdy a zvyšují její úrodnost. Vzhledem k vysokému množství živin můžeme vermikompost používat i jako hnojivo. 
• Zabraňuje plýtvání a snižuje množství organického odpadu – při vermikompostování můžeme efektivně využít zbytky jídla a další organické materiály.
• Chrání životní prostředí – pokud organický odpad putuje na skládku nebo do kompostéru, ve kterém dochází k jeho hnití, vzniká při rozkladu metan. Jedná se o skleníkový plyn, který je až dvacetkrát silnější než oxid uhličitý. Při vermikompostování k procesu hnití nedochází. 
• Nezapáchá – pokud vše uděláte správně, vermikompostér není vůbec cítit. To z něj spolu s jeho flexibilitou dělá ideální řešení i do bytu nebo kamkoli jinam. 

Když začínáte s vermikompostováním 

Vermikompostér může stát na chodbě, balkoně, v kuchyni, kanceláři nebo garáži či dílně. Důležité je, abyste žížalám zajistili optimální teplotu kolem 20 °C. V zimě tak bude potřeba nepodcenit izolaci a přes léto jej nevystavovat přímému slunci, aby nedocházelo k vypařování vody a přehřívání.

Nádobu na vermikompostování si můžete i sami vyrobit. Na co pamatovat?

• Na 1 kg kompostovaného bioodpadu týdně potřebujete cca 0,2 m² plochy.
• Žížaly potřebují dostatek vzduchu, proto by nádoba měla být dostatečně prostorná.
• Do stěn nebo dna vyvrtejte otvory pro odvod přebytečné vlhkosti.
• Nádobu nezapomeňte opatřit víkem proti zamezení vysoušení. 

Pokud chcete jednodušší řešení, můžete si koupit designový vermikompostér Urbalive, který se skládá z několika pater a tím umožňuje intenzivnější kompostování. 

Perforace pak zajistí odvod přebytečné vody, volný pohyb žížal a provzdušnění.

Druhy žížal, které se při vermikompostování používají

Je důležité zmínit, že ne všechny druhy žížal jsou schopné rychle a efektivně přeměnit organické zbytky. Které druhy patří při vermikompostování mezi nejvhodnější? 

• Žížala hnojní (Eisenia foetida) – ve vermikompostéru se bude dobře dařit žížalám, které u nás běžně obývají venkovní kompost nebo hnůj. 
• Žížala kalifornská (Eisenia andrei) – speciálně vyšlechtěný druh, který vznikl z žížaly hnojní. Mezi hlavní výhody patří vyšší odolnost, rychlé množení a silný apetit. Dokáže tak zkonzumovat velké množství zbytků a pro vermikompostování je nejvhodnější volbou.
• Evropská dešťovka (Dendrobaena veneta) – další oblíbený druh žížaly, je u ní ovšem třeba počítat s pomalejším množením a zpracováváním „potravy“. 
• Žížala obecná (Lumbricus terrestris) – až 30 centimetrů dlouhá žížala, se kterou se běžně setkáme i ve venkovní půdě na zahradě nebo kdekoli jinde. 

Co všechno můžete dát žížalám do vermikompostéru?

• Zbytky ovoce a zeleniny (například slupky, listy, stopky nebo nezpracované části plodů),
• kávovou sedlinu, která je bohatá na živiny,
• papír bez obsahu chemikálií, například barevných inkoustů (do vermikompostéru ho dávejte namočený a natrhaný na malé kousky),
• částečně kompostovanou trávu a listí,
• namočenou slámu,
• omyté skořápky od vajec rozdrcené na malé kousky.

Do vermikompostéru nepatří zbytky masa, kosti a zbytky sýrů. Důvodem jsou bakterie nebo škůdci, kteří by se při rozkladu těchto potravin mohli množit. Dávejte si také pozor na potraviny ošetřené chemickými látkami nebo pesticidy, které by ohrozily nejen žížaly, ale také výslednou kvalitu kompostu. 

Aby vás vermikompostování neodradilo hned v začátcích, je důležité žížaly nepřekrmovat. S přebytky vyhozeného bioodpadu by vám zbytky jídla mohly začít plesnivět a zapáchat. Žížalám stačí, když je budete krmit jednou za týden.

Důležitý tip: Jídlo nenechávejte na povrchu. Rukou odhrňte horní vrstvu a bioodpad zanechte pod ní. 

Návod na založení vermikompostéru a následnou péči o něj

1. Připravte si vhodnou nádobu (pokud nechcete kupovat přímo speciální vermikompostér, může se jednat o dostatečně velkou plastovou nebo dřevěnou krabici, kterou opatříte otvory pro dostatečnou cirkulaci vzduchu).
2. Nádobu naplňte vhodnou podestýlkou, například rašelinou, papírem nebo slámou. Podestýlku je třeba navlhčit. 
3. Najděte pro vermikompostér to správné místo – ideální je teplota kolem 20 °C a dostatek světla. Podle potřeby kompostér přesouvejte (například se změnou ročního období).
4. Nastěhujte žížaly do jejich nového domova.
5. Začněte žížaly pravidelně krmit – vždy zkontrolujte, jestli mají dostatek potravy, v případě potřeby přidejte další. Žížaly ale nepřekrmujte.
6. Podestýlku nezapomeňte průběžně udržovat vlhkou, ne však úplně mokrou (příliš suchou podestýlku můžete zvlhčit rozprašovačem s vodou, z mokré podestýlky zase přebytečnou vodu odsajte). Hlídejte také správnou cirkulaci vzduchu (větrací otvory by nikdy neměly být zakryté). 
7. Za dva až tři měsíce se můžete těšit na první, pořádně výživný kompost. 

Jaké problémy s vermikompostérem řeší v začátcích téměř všichni?

1. Zápach – problém číslo 1 vznikající z důvodu, který jsme si vysvětlili výše. Abyste se vyhnuli zapáchajícímu vermikompostéru, nenakládejte žížalám přemíru bioodpadu, který nejsou schopné zpracovat.
2. Mušky – octomilky otravují život mnoha nadšencům vermikompostování. Nebudeme zastírat, že boj s nimi je nesnadnou záležitostí. Pohlídejte si dostatečnou prodyšnost, vyzkoušet můžete i sirupovou past či jiná lepítka. Ze zkušeností ostatních pomáhá i netkaná látka na povrchu kompostu.
3. Úhyn žížal – důležité je dodržet optimální teplotu, správnou vlhkost a cirkulaci vzduchu. Žížaly je třeba netrápit hlady, ale ani naopak nepřekrmovat. Než se vermikompostér rozjede, můžete vlhkost podpořit pokropením. Postupně se vlhkost sama reguluje odčerpáním žížalího extraktu nebo vyložením natrhaného papíru. 
4. Plíseň – obzvlášť v začátcích kontrolujte, zda se na povrchu kompostu netvoří plíseň. Byla by znakem toho, že povrch není prodyšný nebo že je vermikompostér příliš mokrý. 

Vermikompost, žížalí čaj a jejich využití

Vermikompostování vám přinese žížalí čaj – životodárnou tekutinu, která je skvělým hnojivem pro bylinky, pokojové rostliny i zahradu. Na rajčata a papriky působí doslova zázračně. Z vermikompostéru se vylévá přibližně jednou za 3 měsíce a s doporučeným ředěním 1:9 můžete žížalí extrakt nalévat rovnou do květináčů. Přebytky se dají skladovat v tmavém prostředí při chladnějších teplotách nebo zamrazit.

Druhým bonusem je vermikompost, který obsahuje živiny a růstové látky pro rostliny. Příznivě působí na vytváření kořenového systému rostlin a na jejich celkový vývoj. 

Vermikompost lze použít hned dvěma způsoby: 

• Výsadba rostlin – vermikompost se bude hodit při sázení a přesazování rostlin (stačí ho jen smíchat se zeminou přibližně v poměru 1:10).
• Hnojení rostlin – vermikompost se považuje za jedno z nejúčinnějších organických hnojiv, které díky vysokému obsahu minerálů a živin plnohodnotně nahradí minerální hnojiva. O dalších domácích hnojivech a jejich výrobě jsme se rozepsali v jednom z našich předchozích článků.

Máte už zkušenosti s vermikompostováním a disponujete nějakým fíglem, který by se mohl hodit začátečníkům? Nebo se na domácí vermikompost teprve chystáte? Dejte nám vědět do komentářů.