Velký průvodce roubováním: proč, kdy a jak roubovat 

Roubování je staré jako zahradničení samo a pořád stejně fascinující. Umožňuje vypěstovat rostlinu na míru, zachránit cennou odrůdu nebo proměnit běžnou zeleninu ve skleníkovou superhvězdu. Co je to roubování, jak roubovat stromy i zeleninu a kdy se do toho pustit, se dozvíte právě teď. Díky našemu průvodci budete chtít vzít nůžky do ruky ještě dnes.

Co je roubování

Velmi zjednodušeně řečeno je roubování způsob, jak spojit dvě rostliny do jedné. Vezmete větvičku nebo stvol z jedné rostliny (roub) a tu připevníte na jinou rostlinu (podnož), která má silné kořeny a dobře roste. Když se spojení povede, získáte rostlinu, která využívá přednosti obou druhů — silné kořeny jednoho a výborné plody druhého. 

Roubování má spoustu výhod, a proto ho lidé dělají už tisíce let. Tady je přehled těch hlavních:

• Zachování vlastností odrůdy. Ze semínka nikdy nevyroste „stejná“ rostlina. Roubováním si zajistíte přesně takový plod, jaký chcete — stejnou chuť, barvu apod.
• Rychlejší plodnost. Roubovaná rostlina začíná plodit o několik let dříve než rostlina pěstovaná ze semínka.
• Větší odolnost. Roubuje se na podnože, které mají lepší kořenový systém, jsou odolnější vůči mrazu, chorobám nebo škůdcům. Snadno tak vypěstujete i méně odolné druhy.
• Více odrůd na jednom stromě. Můžete mít jabloň, která plodí pět různých druhů jablek. Nebo broskvo-meruňku. Pro malou zahradu naprostý zázrak.
• Záchrana stromu. Pokud starý strom usychá, ale má ještě zdravé větve, můžete je naroubovat na mladý strom. Roubováním ze stromu na strom zachráníte jeho geny.
• Ušetření místa, času a peněz. Místo sázení více stromů stačí na jeden naroubovat více větviček.

Roubování stromů

Nejčastěji se setkáte s roubováním ovocných stromů, využívá se ale také pro okrasné stromy, vinnou révu a keře. Díky vhodné podnoži můžete z běžného stromu udělat zakrslou nebo dokonce bonsajovou verzi. Okrasné stromy se roubují také proto, aby přežily zimu nebo zvládly jiný typ půdy. Méně obvyklé je roubování jehličnanů, protože potřebuje více zkušeností a často i speciální podmínky (třeba skleník s řízenou vlhkostí a teplotou). Pryskyřice jehličnanů navíc znesnadňuje srůstání.

Roubování zeleniny

V poslední době se rozšiřuje také pěstování roubované zeleniny. Tento způsob dominuje u specializovaných velkopěstitelů, ale přínosy roubování ocení i drobní pěstitelé. Běžně se roubují rajčata, okurky, melouny a tykve – hlavně ty ve sklenících, aby byly odolnější vůči chorobám z půdy. Hůře se roubují lilky a papriky, ale není to nemožné.

Roub a další důležité pojmy, které byste měli znát

Udělejme si pořádek v pojmech. Často se pletou nebo zaměňují pojmy roubování a štěpování. Štěpování je obecný název pro spojování dvou rostlin v jednu. Zahrnuje různé techniky a roubování je jen jedna z nich. V rámci roubování se vám budou hodit tyto pojmy:

• Roub – část rostliny (větvička, stvol), kterou chceme přenést (jejíž plody chceme sklízet).
• Podnož – rostlina, na kterou roubujeme. Měla by mít dobrý kořenový systém a vynikat odolností. Vlastnosti jejích plodů nejsou důležité.
• Děložní listy (týká se zeleniny) – první dva listy dvouděložných rostliny, které se objevují ihned po vyklíčení osiva. 
• Řezná plocha (týká se zeleniny) – místo, kde se roub a podnož dotýkají. Musí být co nejčistší a přesně řezané, aby správně srůstaly.
• Kambium (týká se stromů) – tenká vrstva pod kůrou, která je klíčem ke srůstu. Kambium roubu a podnože se musí přesně spojit, jinak se spojení nezdaří.
• Vazba – u roubování stromů jde o pásku, fólii nebo gumičku, kterou se roub připevňuje k podnoži, aby pevně držel. Na zeleninu se používají roubovací klipsy.
• Voskování (týká se stromů) – způsob, jak ochránit řezné plochy před vysycháním. Potírají se štěpařským voskem.
• Srůstání (srůst) – proces, kdy se spojí pletiva roubu a podnože a začnou růst společně.

Hodit se vám určitě bude také pojem afinita (česky srůstnost), který definuje, jestli budou geneticky odlišní jedinci schopni spolu efektivně žít. Jednoduše řečeno jak dobře si roub a podnož sednou. 

Dobrou afinitu spolu mají příbuzné druhy stejného rodu, některé rody však mají dobrou afinitu i s rody jinými – například rod kdoule má afinitu s hrušní. Existují však i kříženci, kteří dokáží špatnou afinitu překonat. Jde například o křížence kdouloně a jabloně (cydomalus), který má afinitu s hrušní, jabloní a kdouloní. Na stromku cydomalu tak můžete díky roubování pěstovat jablka a hrušky zároveň. 

Rajčata mají vysokou afinitu v rámci druhu Solanum lycopersicum, dají se roubovat i na některé podnože lilku nebo divokých druhů rajčat. Okurky se často roubují na dýňovité podnože. Melouny dobře srůstají s podnožemi dýní nebo lagenárií a papriky se roubují výhradně na jiné odrůdy papriky (většinou se specializovanou podnoží).

Jak se roubuje

Metody a postupy se budou lišit podle toho, jestli roubujete strom, nebo zeleninu. Při roubování zeleniny by podnož a roub měly mít pokud možno stejný průměr. Roub i podnož seřízněte pod děložními lístky šikmo v úhlu 45°. Okolo horní části podnože umístěte roubovací klips tak, že podnož dosahuje pouze do poloviny klipsu. Roub zasuňte do klipsu, aby se seříznuté plochy roubu a podnože zcela dotýkaly. Přesuňte celek do pěstebního média a zlehka zvlhčete substrát. Voda se však nesmí dostat mezi roub a podnož.

Jak na roubování stromů

Rouby musí být nenarašené, podnož dobře zakořeněná. Ideálními rouby jsou jednoleté větvičky z obvodu koruny. Musejí mít dostatek zdravých a kvalitních pupenů, doporučujeme proto stříhat ze středních částí výhonků. Rouby by měly být silné asi jako tužka a dlouhé zhruba třicet centimetrů.

Pokud rouby odeberete v zimě, budete je muset uskladnit na studeném a chladném místě. Pokud je odeberete v únoru nebo březnu, můžete je rovnou naroubovat. 

Existuje několik druhů roubování:

• Roubování do rozštěpu – vhodné v době, kdy ve stromech ještě dostatečně neproudí míza (tedy vegetačního klidu, hlavně zimě). Kolmo seříznutou podnož naštípněte nožem a do vzniklé škvíry zasuňte do klínku seříznutý roub.
• Roubování vrtačkou – obdoba roubování do rozštěpu. V kolmo seříznuté podnoži vyvrtejte díru, do které budete moci vsadit roub s odhalenou spodní částí (bez kůry).
• Roubování za kůru – vhodné pro stromy plné mízy a pro roubování starších stromů. Na podnoži svisle nařízněte kůru a opatrně ji odchlípněte. Do mezery vsaďte šikmo seříznutý roub.
• Roubování na kozí nožku – nejspolehlivější, ale zároveň nejpracnější metoda roubování. Používá se, když je podnož tlustší než roub, a u druhů, které mají slabou kůru. Do kolmo seříznuté podnože vyřízněte na boku klín, do tvaru klínu seřízněte i roub. Roub musí do podnože dobře zapadnout, aby kambiální část přiléhala po celé délce.

Ať už zvolíte kteroukoli z metod roubování, veškeré rány natřete štěpařským voskem. Poté proveďte pevnou vazbu – použít můžete lýko, igelitovou nebo gumovou pásku či voskovaný provázek. 

Kdy roubovat, aby se dílo podařilo

Stromy by měly být v plné míze, nejlépe před květem. V únoru a březnu naroubujte peckoviny, protože u nich začíná míza proudit dříve. Jabloně a hrušně si nechte klidně na později. Roubování za kůru bývá nejúspěšnější v květnu, protože tehdy lze kůru snadno odloupnout. Rouby by neměly být narašené, takže pokud se rozhodnete roubovat později, použijte větvičky ustřihnuté v zimě.

U zeleniny nehraje roli období, ale stadium rostliny. S roubováním můžete začít v době tvorby prvních pravých lístků.